Václavské náměstí vždy patřilo k jednomu z hlavních symbolů české země. Náměstí bylo a je středem Prahy a pražské památkové rezervace, a zároveň je také místem konání významných událostí a setkání. Cílem návrhu je snaha rehabilitovat fenomén Václavského náměstí jako bulváru kypícího životem včetně znovuzavedení tramvajové trati. Jednotlivé prostory náměstí pro různé druhy dopravy jsou jasně vymezeny, chodníky rozšířeny a doplněno další stromořadí lip. Spolu s požadavkem na sjednocení městského mobiliáře, povrchových úprav a použitých materiálů je i jedním ze základních principů návrhu záměr odstranění parkujících vozidel.

V první etapě došlo k revitalizaci spodní části náměstí. Od křižovatky Jindřišská – Vodičkova po Zlatý kříž bude pěší zóna, ve středové části je ponechána prostorová rezerva pro možnost navrácení tramvajové trati. V těžišti spodní části je na úrovni paláce Baťa umístěn jednoduchý vodní prvek. V nových vnitřních alejích je použit druh Tilia ×europaea ‘Pallida‘, typ Ebben. Pro zlepšení podmínek růstu stromů je využit systém podzemních strukturálních půdních buněk Treeparker, který zamezuje hutnění půdy v okolí stromu. Pravidelná zálivka je zajištěna automatickým závlahovým systémem v kombinaci s využitím srážkové vody z okolních zpevněných ploch sběrem v chodníkových vpustích. Mříže stromů jsou litinové, atypické, s proměnlivým vnitřním průměrem zohledňující různou velikost kmenů.

Stojany na kola a odpadkové koše jsou v designu nového pražského mobiliáře od studia Olgoj Chorchoj, koše však jsou modifikovány do verze s podzemním kontejnerem o kapacitě 600 l. Lavičky jsou tvořeny jednoduchými bloky z umělého kamene. S postupující rekonstrukcí dochází k vymístění všech stánků a nekoncepčních nadzemních objektů. Ponechány jsou pouze nezbytně nutná větrací zařízení z metra a kolektorů – ty jsou sjednocena novým materiálovým řešením opláštění. Chodníky jsou dlážděny z tmavě šedé řezanoštípané vápencové mozaiky. Na pojížděných plochách a středové promenádě je použita velká řezanoštípaná žulová dlažba.

„Na Novém Městě pražském můžeme v půdorysu zjistit určité, stále v různých násobcích se opakující rozměry. Tak šířka horního Václavského náměstí jsou dva díly, dolního jeden a půl, vzdálenost od nároží Koruny (čp. 846/2) k rohu Jindřišské ulice je osm dílů. Od Koruny po roh Opletalovy ulice a Václavského náměstí je 17 dílů, od Koruny po Rytířskou ulici 4 díly, po nároží u bývalé Koňské brány 22 dílů. Propočtením a převedením na metrickou míru zjistíme, že jeden takový díl by se rovnal průměrně 30,794 m, čili odpovídal by délce jednoho zemského provazce, majícího 52 lokte, či 104 stopy a užívaného ve 14. století.“
Vilém Lorenz / Nové Město pražské

Půdorysné členění náměstí vychází z modulu středověkého založení uliční sítě v rastru násobků zmíněného „zemského provazce“. Na tomto základě bylo vytvořeno nové horizontální členění prostoru, jakýsi symbolický otisk, který je dodnes dobře čitelný v parcelaci náměstí. Vychází z něj pozice nových stromů, poloha mobiliáře, ale především horizontálně rytmizuje nové široké chodníky. Každý celý násobek provazce je v mozaikové dlažbě zvýrazněn pásem z masivních žulových desek s číselnými symboly. Ty jsou ze šluknovského syenitu, hlavní provazce s římskými číslicemi mají šířku 500 mm a rozteč cca 30 m, vedlejší provazce jsou bez číslic, mají šířku 300 mm a rozteč cca 10 m. Spáry mezi jednotlivými kameny znaku jsou akcentovány vložením mosazné pásoviny.

V současné době se zpracovává projekt tramvajové trati Václavské náměstí a Muzeum. Dopravní podnik hl. m. Prahy připravuje tyto dvě akce s cílem propojení dnešních tratí v Jindřišské – Vodičkově ulici s tratí ve Vinohradské ulici přes horní část Václavského náměstí a prostorem mezi budovami Národního muzea. Rekonstrukce horní části Václavského náměstí bude navazovat na nyní realizovanou spodní část a začne na přelomu let 2022–2023.